Román jako takový je zasvěcen Jacenovi, zatímco dvě do něj vložené povídky od K. Trevissové (K obrazu svému a Dvousečný meč) se soustředí na Anakina Skywalkera - respektive Dartha Vadera. A právě první z oněch bonusových povídek, které na sebe navazují a společně tvoří jakousi neoficiální duologii, je předmětem této recenze.
Nedlouho po ukončení Klonových válek sbírá čerstvě ustanovené Impérium síly a zotavuje se z předešlého konfliktu. Jedním prostředků, které mají v galaxii udržet pořádek, je armáda. Ta ovšem zaznamenala velké ztráty a klonování na Kaminu začíná být pro pomalost problematické. Císař chce nové vojáky a chce je hned! Pověřuje tedy svého učedníka Dartha Vadera, aby se ujal nesnadného úkolu získat vhodný vzor pro další klony a zároveň zajistil, aby armáda doplnila stavy co nejrychleji. Ten jako poslušný žák mistra poslechne a vydá se do terénu. Netuší však, že daná mise má dvojí význam a ten druhý - skrytý, je pro Císaře stejně tak důležitý jako první, ne-li důležitější…
Mám problém, tentokrát je velmi těžké povídku rozebrat bez toho, abych odhalil kusy jejího děje. Obsahuje totiž hned několik aspektů, které ji perfektně svazují se zbytkem universa, ovšem vyzradit je, znamená ubrat na čtenářském zážitku. Když v recenzi na román řeknete trošku více, nic moc se netane, ale tady – v tak krátkém a přímočarém textu, ztrácí smysl příběh číst. Zkusím to tedy šalamounsky a jedním slovem shrnu, že předmětem děje je loajalita. Povídka jako taková udělá radost hlavně fanouškům Zahna a Lucena. Nabízí pár retconů, které se snaží odpovědět na otázky typu „Kde se vzala ta kupa temných Jedi?“ či „Proč prostě nenaklonovat Jediho?“ (ačkoli to druhé spíš jen naťukne a rozuzlení padá do kompetence pokračování). Do třetice potěší ty, které zajímá postava Dartha Vadera. Ten zde vystupuje už jako skutečný veterán a je na něm znát, že prošel třemi lety nemilosrdné války a má zkušenosti, jež mu dovolují zastávat vysokou funkci „druhého muže“ v galaxii. Prošel proměnou, která byla dokonalá a nyní jej nic nezastaví. Kontrast mezi ním a Anakinem Skywalkerem je zkrátka vyveden na jedničku. Co trošku pokulhává je Vaderova aura šířící strach. To se ale dá omluvit, svojí pověst v novém vzezření si tu teprve začíná budovat. Nemilosrdnosti se však nezdráhá a čtenáři je jasné, že už brzy bude v očích podřízených vnímán s patřičným respektem.
Na své si v příběhu přijdou i Císař a dvě vedlejší postavy. Jednou z nich je pobočník Dartha Vadera a druhá – o chlup důležitější, je pro změnu pomocník právě Sidiouse. Při cestování a hledání vhodných kandidátů, zamíří hlavní hrdina do Vnějšího okraje na planetu Vohai, kterou Travissová záhy použila i ve svém románu LotF: Bloodlines. Samozřejmostí je i nakouknutí na Coruscant a do Imperátorova trůnního sálu.
Z hlediska čtivosti není co vytknout. Travissová umí a dokázala to už nesčetněkrát. Vše do sebe zapadá, příběh odsýpá jako hodiny v pevnosti Boyard, nikde se nevyskytují hluchá místa a nevšiml jsem si žádného významného prohřešku vůči zbytku lore. Společně s pokračováním jde o velmi příjemné čtení, které snad nemůže nikoho zklamat. Škoda jen, že je to tak krátké - tudíž do jisté míry předvídatelné. Jak bylo ale již několikrát řečeno – v případě prequelových záležitostí není důležité, co se stane, ale jak přesně k tomu dojde.